Nové zvíře - činčila
Chovatelství je v dnešní době velice oblíbenou zájmovou činností a to ve všech generacích. Zvířata nás nejenom uklidňují, ale také sebou do našich domovů berou něco z přírody. Pro některé lidi představují zvířata i přátele či členy rodiny, což by si člověk ovšem neměl nechat přerůst přes hlavu, protože potom chápe zvíře jako něco jiného než samo je. Rozloučit se potom se zvířátkem je mnohem těžší než normálně. Náchylné jsou k tomuto hlavně ženy se svým mateřským pudem, kdy berou zvíře jako své dítě. Zvířátka nejsou ale jen na mazlení a hraní. Je potřeba se o ně pečlivě starat a nechat jim také určitou volnost. Na druhou stranu jsou lidé, kteří pořídí zvíře jako dárek k Vánocům či narozeninám a hned jak opadne první pobláznění, tak se na zvířátko začne zapomínat a zanedlouho je zvířátko spíš na obtíž a nechtěné. Pak se člověk přestane o zvířátko starat a zvířátka začnou trpět. Většinou to končí darováním zvířete nebo prodejem.
Zvíře se cítí nejlépe tam kde je o něj dobře postaráno. Tedy, že má co jíst, pít, kde se vyprazdňovat, kde má klid a kde může dělat svou oblíbenou činnost. Často nezáleží jen na tom jak velký má příbytek, ale jestli dostává to co potřebuje a jak často se mu člověk věnuje. Pokud člověk nemá dost místa na to, co dané zvíře potřebuje, neměl by si ho pořizovat. Inzeráty typu - "rozmnožili se nám doma činčily a my nemáme mláďata kam dát, tak si je honem někdo vezměte, nebo je necháme utratit"/ Nebo /"U nás zůstat nemůžou protože máme malé dítě" atd. - naprosto nechápu. Proč si tedy pořizují páreček? Nejenom že z neregistrovaných nekontrolovaných chovů vznikají různá zvířata s genetickými či fyzickými vadami, ale často taková zvířata nekončí dobře, protože nový majitel zjistí, že se o zvíře nezvládá starat a pokud ho dostal zadarmo, je lehké se ho zbavit.
V dnešní době vznikají čím dál více "domácí množírny" zvířat, kde majitel
není nikde registrován, kříží páte přes deváte a prodává mláďata ve
velkém a protože nemusí nikde platit registraci (a ani jej nikdo
nekontroluje). Kupuje nekvalitní levné krmivo a vydělává tím na mláďatech.
Správný chovatel by ovšem toto neměl dopustit. Chovatel, který má zájem
odchovávat pravidelně mláďata by měl být registrovaný, mít adekvátní ubikace, kupovat kvalitní
krmivo a nechávat samice po mláďatech odpočinout. Správného chovatele poznáme tak, že se o zvíře zajímá, zajímá se o jeho nový domov a nového majitele a pokud může tak poradí se vším co nový majitel potřebuje. Tomu se říká "chovatelský servis".
I když chovatel již nějaké zvíře choval, či stále chová, každé jiné
zvíře přináší něco nového a zajímavého. Většina lidí si činčily pořídí
hlavně z důvodu, že jsou to roztomilá, plyšová, býložravá, čistotná
zvířátka bez zápachu, která je možno chovat i v bytě. Není potřeba je venčit a jejich strava není tak náročná. Často pak ale
zjistí, že žijí hlavně přes noc a v té době také dělají neplechu.
Zanechávají bobečky vždy a všude a čekají na to až je majitel vypustí na
proběhnutí či na pamlsek a pak se nechtějí vrátit do klece, a také že činčilky mají rády okusování nábytku a omítek. Pak teprve
zjistí co to je mít činčilku. Jedna z dalších důležitých věcí je, že
činčilka žije něco kolem 10 - 15 let, a proto vzít si činčilku je závazek.
Čištění klece je nutné často vzhledem k množství zkonzumované vlákniny. Navíc klec pro
činčilu je ve velikosti klece pro fretku (100cm) a mnoho
majitelů zjistí, že na činčilku prostě nemají tolik místa ani času. Je proto
důležité se dobře rozhodnout a pořízení činčilky si předem řádně
promyslet.
Činčilky jsou již tak oblíbené, že se čím dál častěji dostávají do médií. My jsme byli pozváni s činčilkou Diamantou z naší CHS Mazlíčci z Brna do pořadu Hobby naší doby:
autor článku:
Betty Veselá
Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna
bývalá předsedkyně Českého činčilího klubu