Seznamování a chov činčil

Kolik činčil doma chovat, odchov mláďat, pohlaví činčil.

Kolik činčil doma chovat

Činčilka je společenské zvíře

V přírodě Jižní Ameriky - Andách žije činčila ve skupinách - společenstvích. Je to tedy skupinové zvíře stejně jako morče či osmák, kteří žijí taktéž na stejném kontinetu a proto by neměla být chována sama. Tyto skupiny (kolonie) o velikostech 15 - 150 činčilách se skládají z vícero menších rodin. Rodina je vždy jeden samec a několik samic. Každá samice má svou skrýš, kde odchovává mláďata. Skrýš činčil je puklina ve skále. Samec se stará o všechny svoje samičky a spí vždy u jedné z nich ve skrýši. Činčily si nedělají hnízda stejně jako morčata, protože rodí mláďata již vyvinutá - zarostlá srstí, vidící, slyšící a jsou připravená chodit i skákat. Samice u sebe v době před porodem, při porodu a po porodu nesnese jinou dospělou samici. Jsou výjimky, kdy se samice snese se svými dcerami, ovšem jakmile zabřeznou dcery, mohou pro změnu napadnout jejich matku. V přírodě se ostatní samice i samec straní matky s čerstvě porozenými mláďaty a setkávají se až v době, kdy mláďata vylézají ze skrýše. Pak opět fungují jako rodina a samice i samec pomáhají matce s mláďaty.

Chov činčil pro odchov mláďat:

Proč nechovat ve trojici 1 samec + 2 samice:

Protože u lidí žijí činčily v klecích tedy v menším prostoru než v přírodě kde nemají místo na to si mezi sebou hierarchii vyřešit a odejít dostatečně daleko od dominantní činčily, chovají se činčily v chovech pouze v páru samec + samice, právě proto, že samice se okolo porodu napadají. Jsou případy kdy matka po porodu napadne druhou nebřezí samici (může ji i zabít) jako konkurenci. Pokud je druhá samice také březí tak matce napadne mláďata nebo je při bitce obě ušlapou. Proto nedoporučuji chov s mláďaty ve trojici, tedy 1 samec + 2 samice. Je velmi málo případů kdy se dvě samičky snesou i s mláďaty. Většinou jsou to submisivní matka s dcerou nebo dvě submisivní nepříbuzné samičky. Jenže submisivní samičku poznáte pouze tak, že před porodem nenapadne druhou samici a to není dobré riskovat. Podle chování k člověku se to poznat nedá. I ta nejhodnější činčila může být dominantní a napadnout a zabít jinou samici. Doporučuji to proto neriskovat a mít raději činčily v chovu pouze v páru.

Příklad: 

skupina zleva: samice (8 měs.), samice (2 roky), 2 mláďata (2 měs.), samec

- tady skupina fungovala dokud samice vlevo neměla před porodem. Pak druhou samici napadla a samice se musely rozdělit. To znamená, že černá samice je submisivní, protože porodila dvě mláďata aniž by ublížila druhé samici a béžová samice je dominantní a nesnese při porodu jinou samici.

I chovatelé kožešníci věděli, že se samice spolu perou a chovali je odděleně ve dvojkleci pouze s tunelem pro samce, který v něm běhal mezi klecemi obou samic a živil se u každé z nich. Svou klec ale neměl.

Klece ve velkochovu:

Zde ukázka kožkařské dvojklece pro 2 samice s červeně vyznačeným tunelem pro 1 samce. V ČR je chov na kůži již zakázaný, takže tyto klece se již nepoužívají. Dole jsou šuplíky na podestýlku a trus, uprostřed šuplík s pískem na koupání, vepředu násypky na krmivo a seno. Vše řešeno tak, aby se nemusela klec otevírat takže mezi lidmi a činčilami není kontakt a mohou být divoké. Tři činčily s mláďaty ve velmi malém prostoru (80x50cm). Kolem 45cm na výšku, 40cm na šířku a 50cm na délku pro jednu samici.

Klece v domácím chovu:

Klec pro 1 pár činčil musí mít min. velikost 100cm výška, 50cm šířka, 50cm délka a větší. Je vyrobená ideálně ze dřeva a stejně tak dřevem vybavená. Může být ale i drátěná. Mísa s pískem na koupání je ze skla nebo keramiky, miska z keramiky na krmivo a seník (zvenku na pletivu).

Chov v páru na mláďata samec + samice:

Pokud si člověk rozhodne koupit páreček činčil opačného pohlaví znamená to, že chce odchovávat mláďata a stává se z něj chovatel. Měl by se tedy nejdříve zamyslet, jestli bude schopen nově narozeným činčilkám poskytnout nové bydlení u sebe doma nebo najít nový domov u nového majitele. Činčilky sice rodí pouze 2x do roka 1 - 3 mláďata, ale pokud je sameček akčnější tak mohou rodit i po 3 měsících a to samičku velmi oslabuje. Mláďata jí berou vápník a sílu a potom začnou u samičky problémy se zuby a váhou. Doba odchovu rychle uteče a ještě než se udají jedna mláďata, už se narodí další. O mláďátko se totiž musíme starat alespoň 3 měsíce než nabere 300g a samička je březí 111 - 116 dní což je 3,5 měsíce. Neměli bychom dopustit, aby samičky rodily více než 2x ročně.

Dvě činčilky s mláďaty spotřebují více krmiva i podestýlky. Cena mláďat není tak vysoká, mláďat není zase tolik a zájem není tak velký (protože to není zvíře pro malé děti), aby se na chovu dalo vydělávat. Odchov mladých je náročný jak finančně tak časově a spoustě lidem přeroste brzy přes hlavu. Ne ojediněle dávají nezkušení chovatelé činčilky pryč z důvodu přemnožení a neschopnosti se dále postarat velmi brzy po pořízení. Často bývá také opačný problém a to je velká úmrtnost mláďat. Dosahuje až ke 30%. Chovatel tedy musí být opravový nadšenec pokud chce chovat činčily.

Samičky mohou být v chovu od 7 měsíců s váhou 550g do 7 let. Sameček může k samičce až s dosaženou váhou 500g také kolem 7 měsíců. Činčilky se dožívají až 15 let a více. V páru mohou samice po 7 letech zůstat pouze pokud se nechá sameček vykastrovat jinak se musí rozdělit, protože po 8 roce hrozí již u samice vysoké procento úmrtí při porodu. 7 letá samička tedy nutně musí z chovu pryč.

Pokud jste rozhodlí, že chcete činčilky chovat, nikdy nepořizujte jakkoliv starému samečkovi samičku starší 5 let pokud ještě neměla mláďata. Samice by měla mít první vrh nejpozději do 3 let. Mladé samičky zase musí dospět v jiné kleci než naberou váhu 550g. Pokud se nakryjí moc brzy, mohou při porodu zemřít. Proto nedáváme k samci samičku mladší než 7 měsíců. Pokud jde o přidání mladého samečka ke starší samičce, tak samečka, který ještě není vyspělý a nemá samčí pižmo, bude samička brát jako nepřítele a mohla by mu ubližovat. Sameček tím zakrní v růstu. Tedy platí to stejné co u mladé samičky - nechat ho dospět v jiné kleci alespoň do 6 - 7měsíců. Samičky nenecháváme rodit více než 2x do roka. Proto je ideální před druhým porodem samce oddělit a počkat až samice odchová mláďata a pak jej opět vrátit. Před z důvodu toho, že samec samici nakryje ihned po porodu a zabrání se tím nechtěnému 3.porodu po sobě. Samce nevracíme dříve než samice odchová mláďata, protože by je mohl považovat za cizí a napadnout je nebo i zabít. Pokud chceme vyměnit samce u březí samice, je tato možnost pokud jej hned přijme. Nesmí se hádat jinak může ze stresu potratit. 

Nikdy nekřížíme příbuzné činčily! Stejně jako u lidí dojde k degeneraci mláďat a to rozením mláďat s defekty jako jsou vady zubů, vady končetin, sterilita, cukrovka atd. Proto nikdy nepořizujeme jako páreček dva sourozence a pořizujeme nejlépe činčilky s rodokmenem, aby bylo jasné, že nejsou příbuzné. Je jedno jak je rodokmen nazvaný - PP (Průkaz původu),VP(Výpis předků),Pedigree,Rodokmen - ve všech je hlavní strom předků a informace o činčilce samotné (jméno, datum narození, mutace, informace o chovateli,..)

Chov činčil ve skupině na mazlíčky (několik samců nebo několik samic):

Pokud plánujeme mít doma pouze mazlíčky, pořídíme si ideálně homo pár nebo homo skupinu (stejné pohlaví). To znamená dva nebo více samců nebo dvě nebo více samic. Pokud je v místnosti skupina samic, je možné, aby byl v místnosti v jiné kleci samostatný samec. Samičky se kvůli němu nepohádají, ale samec bude nervózní pokud budou samice říjit a bude se k nim snažit dostat a volat je. Pokud je v místnosti skupina samců, nemůže být v místnosti v žádném případě v jiné kleci samice. Ta pokud začne říjit, tak se samci o ni pohádají a mohou se klidně zabít. Nikdy neseznamujeme dvě samice, pokud je některá z nich březí. Nikdy se nepřijmou nebo se při porodu pobijí. 

Samce můžeme seznámit v jakémkoliv věku. Pokud jsou oba mláďata do 4 měsíců, pak se dají seznámit hned tím, že se dají spolu hned do klece. Od 4 měsíců již raději seznamujeme. Jak seznamovat najdete níže. Postupné seznamování je velmi důležité, protože dospělý samec by mláďátku mohl ublížit a mládě se neumí tak dobře bránit a mohlo by přijít k úrazu. Dva dospělí samci se mohou potrhat.

Samice je ideální seznámit ještě jako mláďata do 4 měsíců. V dospělosti je to mnohem těžší, protože si samice zvykne na osamělý život a další samici někdy i samce nechce přijmout i přes všechnu snahu při seznamování. Hlavně samice, které jsou dominantní mohou být na druhou samici velice agresivní. Dominantnost se pozná pouze tak, že samice naskakuje na druhou samici nebo je agresivní na druhou samici před porodem. Jinak se to zjistit nedá. I přes to je i hodně submisivních samic a tak se dají seznámit i v dospělosti nebo starší a mladší samice.

Proč nedávat činčily hned první den spolu do stejné klece:

Pokud se spolu mláďátka znají od mala, tedy seznámila se nejpozději ve 4 měsících, není problém je dát do nové společné klece ihned. Později už se musí seznamovat v neutrálním prostředí. Pokud se jedna činčilka v kleci zabydlí, tedy žije tam již několik týdnů či let, s novou činčilkou se musí dát do neutrálního prostředí, kterým není stávající klec. Činčilky se totiž poznají čichem a činčila, která není z rodiny je cizí konkurenční činčila, která se musí vyhnat. Pokud neodejde sama, musí se zlikvidovat. Většina lidí to neví, pořídí jednu činčilku, po čase další a ihned je dá obě do stávající klece. Výsledkem je těžce pokousaná nová činčilka a majitel si myslí, že stávající činčilka je zlá a nemá ráda jiné činčily. Činčilka pak zůstane samotná. Tak to ale není. Takto se chovají všechny činčily. Mají rády pouze ty činčily, které jsou z rodiny, tedy ty co mají stejný pach. Činčilám chvíli trvá než si novou činčilu očuchají, proto to vypadá, že se v první půl hodině snáší a vše je v pořádku. Jenže po nějaké době je slyšet z klece prskání, pištění, lítají chlupy a tryská krev. To proto, že si stávající činčila již druhou "očuchala" a ví, že je to cizí činčila a snaží se ji vyhnat z klece. Někdy je útok rychlejší, pokud druhá samice zrovna říjí a je více cítit. Je tedy potřeba neuspěchávat a činčilky seznámit postupně.

 Činčily mohou žít samotné, ale mnohem šťastnější jsou ve dvou kdy se navzájem hýčkají a spí vedle sebe. Člověk činčile druha nahradit nemůže, protože by s ní musel trávit 24 hodin denně tak jako druhá činčilka a hlavně v noci, kdy jsou činčily aktivní. K majiteli se navíc chovají dvě činčilky stále stejně jako jedna takže se nový majitel nemusí bát, že by si dvě neochočil. Naopak, ochočí si hned obě dvě. Povahu tím činčilka nezmění. Ta závisí na povaze rodičů a jak bylo s činčilkou od narození zacházeno. Starost o jednu činčilku je stejná jako starost o dvě činčilky vzhledem k tomu jak dietně jí a kolik toho vypijí. Proto doporučuji mít na mazlíčky alespoň dvě činčilky stejného pohlaví a je jedno jestli od mláděte nebo již dospělé. Navíc tím předejdeme nuceným zlozvykům, které si činčila vypěstuje, když se sama nudí jako je okusování srsti nebo vousků.

Skupina mladých samečků různého věku

Seznamování činčil

Seznamování je opravdu velice důležité u činčil. Pokud máte doma jednu činčilku a plánujete pořídit druhou, tento článek si důkladně pročtěte. 

Ať už pořizujete činčilku stejného nebo opačného pohlaví, měli byste vědět, že dvě činčily se musí nejdříve seznámit a převezmout od sebe pach. Nelze je jen tak spolu dát do klece a to opravdu ani samce se samicí. Předejdete tak rvačkám a slzám.

Jak je už psáno, činčily v přírodě žijí ve skupinách a tyto skupiny jsou děleny na rodiny, které jsou na sebe vázány pachem. Činčily se navzájem bezpečně poznají dle onoho pachu. Poznají se také dle zvuků a dle barvy, ale pach je nejlepším ukazatelem. Pokud se do jedné skupiny činčil dostane cizí činčila, činčily ji okamžitě vyženou. Pokud sama neodejde, pak ji pomohou k odchodu kousáním a útoky a mohou ji klidně i zabít, protože představuje hrozbu jejich mláďatům. Každá činčila kterou seznamujete je tedy cizí a tím pádem nepřítel. Proto se dvě cizí činčily s různým pachem jednoduše porvou.

Mláďata do 4 měsíců tedy můžeme dát rovnou spolu do jedné klece. Pokud ale kterákoliv činčila má víc jak 5 měsíců a získá svůj vlastní pach, přistupujeme k postupnému seznamování. Pokud při seznamování jedna činčilka skáče na záda druhé činčilce, je to pouze dokazování toho, že je jedna z činčilek výše postavená než druhá tedy dominantní a podřizuje si ji. Pokud se činčilka dole nechá obskakovat, pak je postavení ve skupině vyřízeno a v pořádku a činčilky se snesou. Není to žádné gesto toho že chce samec samičku oplodnit nebo samička chce samce. To se ale stane opravdu spíše jen u mláďat. Pokud se staví činčily na zadní a prskají na sebe, je jasné, že je potřeba je oddělit a až po nějaké době seznámit až na sebe zapomenou (zhruba týden).

Dominantní samička nad submisivní samičkou (obě 4 měsíce)

Metody seznamování:

1.metoda   Klec v kleci (či vedle sebe):
Je potřeba mít doma jinou klidně menší náhradní klec. Buďto menší klec postavíme do větší stávající klece s tím, že musíme hlídat, aby se činčilky přes klec nepokousaly nebo obě klece postavíme vedle sebe. Obě musí být dobře vymyté a vysušené. Pozor na to aby byly klece vedle sebe od sebe tak daleko, aby jedna činčila druhé nemohla pokousat pacičky či ouška. Min. 10cm od sebe. Nejlépe od sebe převezmou činčily pach když dáme stávající činčilku do menší "nové" klece a novou činčilku do stávající klece kde byla první činčila. Stejně tak když je necháme průběžně koupat ve stejné misce s pískem. Takto necháme činčilky "očuchávat" tak dlouho dokud nebudeme vidět, že by chtěly jít už k sobě. Poznáme to tak, že sedí co nejblíže vedle sebe a spíš to vypadá, že se k sobě chtějí tulit. Pak je můžeme vypustit spolu na venčení. Až jsou spolu při venčení v klidu, nehoní se a neubližují si, dáme je spolu do jedné klece a to do té ve které byla nově příchozí činčila (ta menší). Tam budou tak dlouho, dokud se nebudou k sobě tulit a nebudou mít vyřešené postavení. Pak je teprve možno je dát do čisté stávající klece. Tato metoda může trvat i několik měsíců, protože přes klec činčilky od sebe špatně převezmou pach na rozdíl od přímého kontaktu.

Pokud tato metoda nefunguje, po týdnu kdy jsou činčilky opět oddělené přejdeme k metodě 2. Od každého seznamování musí uplynout vždy minimálně týden, aby činčily zapomněly svůj vzájemný pach.

2.metoda   Přepravková:
Tuto metodu doporučuji spíše jako první, protože mi vždy fungovala nejlépe a nejrychleji. V některých zemích ale není uznávaná, protože si chovatelé myslí, že je pro činčilky moc nebezpečná vzhledem k tomu, že jde o přímý kontakt. V ČR je ale nejvíce využívaná.

Činčily dáme do vyčištěné a vysušené přepravky nejlépe tak malé, aby se v ní nemohly činčily postavit proti sobě a mít mezi sebou prostor na dohadování. Jsou ve stísněném prostoru kde se k sobě musí tulit a musí od sebe převezmout pach, aby se seznámily. Je velice vhodné je před vložením do přepravky posypat dětským pudrem nebo kapnout levandulový olejíček za krk, aby činčilám déle trvalo než zjistí, že je činčila v přepravce cizí. Čím déle to nezjistí, tím větší je šance, že od sebe převezmou pach a tím se dříve seznámí.

Pokud se činčily začnou hádat, prskat a rvát se, neděste se a s přepravkou z lehka zatřeste. Pokud se činčily nepřestanou hádat nebo se objeví krev po kousnutí tak činčilky ihned oddělte a zkuste to znovu jindy například až mladší činčila povyroste. Pokud hned přestanou, čekejte a popřípadě třesení opakujte. Třesení činčilky lehce vystresuje. Snaží se pak uklidnit nehnutým sezením a tím rychleji od sebe převezmou pach. Bude se to nějspíše ještě několikrát opakovat dokud se obě úplně neuklidní a nezvyknou si na onen vzájemný pach. Nikdy se nesnažímě oddělit činčily rukama při rvačce. Schytali bysme hluboké bolestivé kousance, které se mohou zanítit. Proto je dobré mít připravené rukavice. Celá akce může trvat několik hodin až celý den. Většinou zhruba 6 hodin. Pokud se činčily stále hádají i po tolika hodinách a vypadá to nebezpečně, je možné, že se činčilky neseznámí protože jsou obě dominantní. Tam doporučuji činčilu, která rozepři provokuje opravdu nechat samotnou nebo ji raděj dát do páru s vykastrovaným protějškem.

Pokud je několik hodin klid bez rvačky nebo se rvačka vůbec neudála, můžeme činčilky dát spolu do náhradní klece opět vymyté, usušené tedy neutrální klece kde žádná činčila předtím nebyla. Může to být i klec po jiném zvířeti, ale ne po jiných činčilách. Nikdy nedáváme činčily hned do klece kde žila stávající činčila. Bude si klec bránit před všemi nově příchozími a můlže je i usmrtit. Nic nelze hned. I v neutrální kleci musíme činčily spolu několik hodin hlídat. Ideální je seznamovat v přepravce od rána do odpoledne a od odpoledne do noci je nechat v neutrální kleci. Protože dopoledne budou utlumené a tak budou v přepravce víc v klidu a večer uvidíme jak se chovají v neutrální kleci. Proto je dobré seznamovat je o víkendu, kdy jsme celý den doma. Nikdy činčily nenecháváme samotné při seznamování, protože právě i v menší kleci kde mají prostor se mohou porvat. Pomáhá také vzít přepravku a projít se s ní přes den okolo domu. Činčilky ve stresu při chůzi nebo jízdě se seznámí rychleji (viz 3.metoda). Až se spolu začnou činčilky vzájemně tulit bez nějakých zvuků, mělo by být vše již v pořádku. V kleci příchozí činčily necháme činčilky asi týden, ale klidně i více, aby si kompletně na sebe zvykly, převzaly pach a braly se jako rodina. Můžeme je také dát také již do společného výběhu. Klec ve které chceme činčilky mít, tedy stávající klec, vymyjeme a vysušíme, aby zmizel jakýkoliv pach jiného zvířete nebo člověka. Po tomto týdnu či více kdy už se k sobě tulí a mají se rády už mohou být spolu ve stávající kleci. Pokud chceme seznámit více činčil, dáme je do přepravky všechny najednou.

3.metoda   Společná cesta:
Když si jedeme pro novou činčilku, vezmeme do přepravky (tak velké, aby se tam vešly akorát dvě činčilky na těsno) i tu činčilku co máme doma s tím, že se seznámí už po cestě domů. funguje to stejně jako třesení s přepravkou doma. Obě činčily budou z cesty unavené a trochu stresované, takže se ani nepohádají i když je dáme do přepravky hned k sobě a pojedeme domů. Tím, že budou nehnutě sedet od sebe převezmou pach a tím se seznámí. Ale pro jistotu je necháme v přepravce doma ještě tak 2 hodiny nebo i déle a sledujeme jestli se spolu činčilky nehádají. Pak můžeme dát činčilky do připravené náhradní klece. Opět zdůrazňuji - Nikdy nedáváme činčily spolu do klece kde žila stávající činčila. Jsou činčilky které jsou dominantní a jinou činčilku k sobě nepustí hned při převzetí. Proto je lepší pro jistotu vzít přepravky dvě, kdyby se náhodou nesnesly hned napoprvé a pak použít jinou metodu až doma. Ale v tomto případě je potřeba, aby byly činčilky v neutrálním prostředí náhradní klece kde se budou dále seznamovat tedy přebírat od sebe pach. Opět dáváme stejnou misku s pískem na koupání.

Seznámení v přepravce:

První seznámení nového párečku (po pobytu v přepravce) v náhradní kleci (3 letá samice a roční samec):

Po seznámení:

Pokud máme již činčilky seznámené tak, že se mají rády a tulí se k sobě, stále si všímáme jak se činčilky navzájem chovají. První den v nové kleci je kritický a je potřeba je pečlivě hlídat. Hlavně pokud nesedí spolu a netulí se. Pokud je to pár a mají se činčilky rády a často spolu spávají na jedné poličce, můžeme očekávat, že se brzy spáří. Někdy se ovšem páření nezdaří i několik měsíců i déle. Nejlepší doba k seznamování páru je v době kdy má samice říji. Poznáme to dle otevřené vulvy, která je mimo říji uzavřená. Sameček co touží po samičce mává ocasem ze strany na stranu a vydává nový zvuk.

Pořizování a křížení

Nejdříve se musíme rozhodnout jaké činčilky si pořídíme. Nejlepší je se poradit s dobrým chovatelem a vybrat si pěkné typové činčilky. Nyní už existuje velká variabilita barev, tedy si můžeme vybrat i jaké barvy chceme mít. Měli bychom také vědět které činčilky se spolu křížit nesmí. Jsou to hlavně činčilky, které si nesou gen pro letalitu, která znamená smrt. U těchto barev platí, že se nesmí křížit dva jedinci jedné z těchto barev spolu. Jsou to barvy Velvet (TOV) nebo Bílá (White a také jakákoliv kombinace s bílou). Pokud tedy zkřížíme dva velvety nebo dvě bílé činčily, mládě vznikne jako homozygotní letální forma, která není slučitelná se životem a mládě zemře. Buďto se narodí mládě mrtvé, nebo zemře v těle matky a následně na to zemře matka. Sice je pouze 25% šance, že se narodí letální mládě, ale je lepší toto vzhledem ke ztrátě matky činčily vůbec neriskovat a tyto mutace nekřížit. Pokud se tedy rozhodnete pro jednu z těchto dvou krásných barev, vždy je lepší k ní pořídit mutaci která nemá stejnou barvu jako vaše činčila. Bílá s velvetem se ale křížit může. Pozor: V některých mutacích nemusí být velvet vidět jako je Tan velvet nebo TOV white a i celočerná činčila s bílou špičkou ocásku je pořát bílá. Tedy:

NEKŘÍŽIT:      Velvet + Velvet            Bílá + Bílá

U ostatních barev se stejné barvy křížit můžou. Ale nedoporučuje se chovat spolu párek v recesivní barvě což je violet, safír, černá perla apod. Pokud se na sebe dávají stále jen recesivní páry tak se barva začne kazit a začne velice rychle hnědnout či reznout. Proto je lepší dát spolu jednoho recesivního jedince a druhého pouze nositele genu neboli carriera.

Již tedy víme jakou barvu činčilek si pořídit. Teď se musíme rozhodnout kde si ji pořídíme:
Činčilu je nejlepší pořídit u chovatele. Máme zde záruku toho, že je činčila pohlaví jakého chceme, že je činčilka nepříbuzná, je v dobrém stavu, zdravá, čistá, zvyklá na braní do rukou, nekousavá a samička není nakrytá. Správný chovatel vám samozřejmě ukáže rodiče činčilky a ostatní chovance. Přidá krmivo do začátku a poskytne všechny informace o chovu. Už při odběru vidíme, že činčilky jsou hodné a nechají se brát do rukou a v rukách jsou celkem klidné. Často je činčila u chovatele také levnější, než ve specializovaných obchodech se zvířaty, kde mají činčilky předražené kvůli vlastnímu výdělku, nehledě na to, že jsou kolikrát ve zbědovaném stavu a krmeny nevhodnou stravou. Nemluvě o tom, že prodejce často ani nepozná pohlaví mláděte. U chovatelů získáte samozřejmě také rodokmen ke každé pořízené činčilce, kde najdete přímo výpis celého rodokmenu dle kterého máte jistotu nepříbuznosti a všechny potřebné informace k činčilce jako je např. datum narození. Vyžadujte proto od chovatele rodokmen, abyste měli jistotu, že máte činčilku chovanou nepříbuzně. Rodokmen je výpis předků min 4 generací, kde je jasné odkud činčilky pochází. Je tam vypsáno také datum narození činčily, její mutace a podrobnosti chovatele jako je jeho jméno, adresa a tel.č. Pokud vám chovatel rodokmen nevydá, není to chovatel, který má dobré vědomosti o svém chovu.

Jak poznáme samici od samce?

Již obrázky napoví, že samec má větší mezeru mezi pohlavním orgánem a řitním otvorem, samice to má vše pohromadě. U většiny zvířat se to dá takto poznat. Mezera u samečků je jasně vidět již u čerstvě narozených mláďat. Takže výmluvy typu - "Ono to ještě není (nejde) poznat" by nám měli řici nakolik je prodávající není asi zkušený chovatel. Ideáklní je tedy natáhnout činčilce trošku zadeček a buďto se mezera ojeví nebo ne. 

Zde tedy ukázka rozdílu mezi mladým samcem (ještě nejsou vidět semenné váčky) a mladou samicí (není vidět otevřená vulva):

mladý 3 měsíční samec:

mladá 3 měsíční samice:

Páření

Páry spolu žijí a milují se celý život. Pokud činčilce zemře její protějšek, může i truchlit. Nevydává ale žádné zvuky ani nevykazuje změny chování. Může ale padat na váze a méně jíst. Nikdy tedy nemůžeme samce nabízet pouze na páření. Pár může mít mláďata klidně až po roce soužití a vzhledem k tomu jak dlouho trvá pár seznámit (min. týden) není možno, aby šel sameček na páření k jedné samičce a za pár dní k jiné. Potrhali by se a proto to nelze. Proto ani není možno mít samičku pouze na jeden vrh se samcem a pak je oddělit. Budou po sobě toužit každý ve své kleci a tím se budou trápit. 

Říji poznáme tak, že samec se snaží naskočit na záda samičky a prohání ji po kleci, vydává zvuky a neobvykle mává ocáskem ze strany na stranu. To, že je samička připravena k páření poznáme tak, že samce neodhání a neprohání ona jeho. Když samici zkontrolujete pohlavní orgány, všimnete si otevřené vulvy. Popřípadě najdeme před pářením v podestýlce říjovou zítku velkou zhruba 1cm což znamená, že činčila je připravena k páření. Říje přichází jednou za 30 - 40 dní. Činčily se při páření nesmí oddělovat pokud se samice nesnaží samce do krve kousat. Pokud tedy je páření úspěšné, najdeme v podestýlce po páření kopulační zátku. Jsou to takové asi 3-4 cm dlouhé špalíčky silikonové barvy a gumové konzistence. Často se v podestýlce ztratí.

Březost a porod

Pokud je tedy páření úspěšné za zhruba 111 - 116 dní se samici narodí 1 - 3 mláďata. Neobvyklé, ale jsou i porody 4 nebo 5 mláďat. Samice rodí většinou v ranních hodinách, nejčastěji mezi 5 - 8 hodinou. Sledujeme samici po celou dobu její březosti. Březí činčilku poznáme tak, že přibírá na váze a proto bychom ji měli často vážit, abychom věděli jestli je v pořádku a dobře přibírá. Časem poznáme i o mnoho větší tvrdší bříško. Činčilí samičky mají celkem 6 bradavek. 3 na každém boku. Při rozhrnutí srsti je najdeme jako tenké růžové tyčinky. Pokud je vše v pořádku, narodí se mláďata již osrstěná, ale mokrá, vidící, slyšící a chodící. Ihned se postaví na nohy a začnou sát mléko od matky. Mláďata jiných hlodavců jsou minimálně týden v hnízdě, slepá, hluchá a neosrstěná a nesmí se na ně sahat. Na mládě od činčily můžeme sahat již od narození. Matka svoje mládě bezpečně pozná dle jeho zvuků a také dle pachu. Lidský pach činčilí matce na mláděti nevadí a proto jej nezavrhne tak jako třeba matka králičí.

 Pokud se samice zdá jakkoliv neaktivní, přestane jíst, přestane komunikovat, začne být apatická a i když třeba neměla ráda tolik mazlení, nechá se vzít v klidu do náručí a je vláčná, určitě není něco v pořádku a na řadě je okamžitá pomoc veterináře - specialisty na hlodavce, kde vám činčilu zrentgenují nebo vyzkouší ultrazvuk jestli je s mláďaty vše v pořádku. Řeknou vám, jestli je nutná nějaká operace a co dělat dál. Bohužel specialisty na hlodavce najdete hlavně ve větších městech. V takovýchto stavech to s matkou bývá již velmi vážné a často jedete už na poslední chvíli. Proto jakkoliv změněný stav matky berte velice vážně.

Čeho se u březí činčilky nemusíte bát je například ležení na boku. To dělají všechny březí činčilky, aby si lépe odpočaly. Někdy to dělají i nebřezí samice či samci, kteří se chtějí o poličku ochladit či si lépe odpočinout. Nebojíme se samičce přidat více jídla, ale nesmíme ji překrmovat nebo stravu nějak zásadně měnit například přidávat hodně pamlsků. Dojde akorát k průjmu a dalším problémům a může to i poškodit plod. Březí samici nepodáváme čerstvou zeleninu ani čerstvé bylinky! To způsobuje nadýmání, které může být pro březí činčily fatální. 

Nikdy březí činčilu nebereme násilím z klece, pokud nechce být mazlena. Nesmíme nijak dopustit aby se jí jakkoliv více zmáčklo bříško a sami činčilce jako nezkušení bříško nepromačkáváme. Můžeme tím ublížit mláděti i matce. Stejně tak březí činčilu nechytáme za ocas a nedržíme ji hlavou dolů! To může mít taktéž fatalní následky a činčilka může potratit.

Hmotnost embrya při vývoji v děloze:

Porod

Nyní musíme připravit klec na narození mláděte. Domeček přemístíme dolů na podestýlku, aby činčila porodila mládě na zemi a ne na poličce, kde by mládě mohlo spadnout a ublížit si. Měli bychom na čas odstranit písek z klece, aby byly samičí pohlavní orgány čisté a nezanítily se. Když nastane čas porodu, měla by být podestýlka čistá opět kvůli zanícení vulvy. Pokud se mládě narodí dříve, než jste podestýlku vyměnili, nechte podestýlku tak jak je a přesypte ji lehce čistými hoblinami nebo jinou podestýlkou a alespoň dva dny neměňte než si matka a otec zvyknou na pach mláděte. Při porodu matka pomáhá mláděti na svět a pokud není opatrná, může mláďátko pokousat. Po porodu samička vyvrhne placentu a tu následně sežere. Proto se nebojte, že má matka zakrvácenou tlamičku. Sama si ji potom očistí. Mláďátka se narodí v bláně, kterou matka ihned prokousne a sežere. Mláďátko se snaží ihned lízáním osušit, aby nenachladlo, zahřívá je tělem a mláďátko hned po porodu začne sát mléko od matky. Matku při porodu nerušte pokud je vše při porodu v pořádku a není to nutné. Po porodu na mládě raděj šahejte až je plně osušeno od matky. Pak rychle zkontrolujeme jestli jsou mláďata v pořádku. Pozor nevrlejší matky mohou mláďata bránit. Pokud nemá mláďátko otevřené oči, je potřeba je lehce rozevřít prsty a trochu prokapat klasickými kapakmi do očí pro lidi. Je to proto, že kdybychom toto neudělali, můžou oční víčka přirůst s sobě a oko by se potom muselo rozevřít chirurgicky. Dále mláďata u kojení nerušíme. Pokud přestanou sát, můžeme již ihned rozpoznat pohlaví. Váha narozených mláďat se pohybuje v rozmezí 45 - 70g. Pokud má mládě pod 40g nebo padá na váze kvůli nedostatku mléka matky, je potřeba jej ze začátku dokrmovat. Odkaz na dokrmování mláďat najdete níže. Mláďata by měla alespoň 5 dní od matky pít mléko jinak hrozí úmrtí. 

asi 20 minut narozená miminka:

Ta stejná miminka v měsíci života:

Úmrtí matky při porodu

Pokud se stane, že samice zemře při nebo těsně po porodu, můžete se pokusit mláďata odchovat sami. Recepty a rady k dokrmování jsou zde: Odchov mláďat bez matky. Nebo je možné je zkusit dát k jiné samici, která porodila ve stejný nebo předchozí den. Samice totiž za mláďaty ke kojení chodí pouze první tři dny. Potom již mláďata chodí za ní na poličku a čerstvě porozená mláďata toto nezvládnou. Než se dá mládě k jiné matce, musí se otřít jeho záda o matčiny genitálie, aby si dle pachu myslela, že je mládě její jinak ho může napadnout a pokousat. Pokousané mládě přestane úplně jíst a bohužel zemře. Úmrtnost mláďat u činčil je velice vysoká. Je to jeden z důvodů proč činčily vymírají v přírodě i když už nejsou lovené. Pokud totiž mládě nezvládá chodit za samicí, samice se nijak nesnaží mu s tím pomoct. Přežijí jen ty silnější mláďata.

Mláďata

Mláďata se rodí již plně připravena následovat svou matku. Již druhý den po porodu jsou schopná vylézt na první polici za matkou. Miminka jsou velmi křehká a je potřeba na ně dávat dobrý pozor aby odněkud nespadla nebo se nezranila. Už druhý týden jsou schopna konzumovat pevnou potravu. Každý měsíc mláďata přibírají kolem 100g. Mléko sají do 3 měsíců. Odstavovat od matky by se měla tedy min. ve 3. měsíci, když jsou již plně socializovaná a silná k odchodu do nové domácnosti. Nejlepší je se orientovat dle váhy.

Mládě k odběru by mělo vážit min 300g. Chovatelé, kteří dávají mláďata ve 2 měsících s váhou 200g resp. ve 2,5měsících s váhou 250g nejsou dobří chovatelé, protože toto převzali od kožkařů a dělají to tak proto, aby se mláďat co nejdříve zbavili a tím jim na nich vůbec nezáleží. Záleží jim pouze na penězích utržených z prodeje. Mláďata odebraná dříve v novém domově čato trpí stresem a můžou onemocnět (ze stresu se přemnoží bakterie ve střevech a začnou průjmovat) nebo se zaseknout v růstu takže není žádný dobrý důvod k tomu je dávat takto brzo od matky. Navíc ve 2,5 měsíci stále ještě sají mateřské mléko.

Matka a sající 2 měsíční mládě:

Otec mláděte

Pokud během březosti otec neustále odpočívá se samičkou a nijak se nepošťuchují a jsou spokojení, většinou samec přijme mládě úplně v pořádku. Pokud ovšem má párek mezi sebou několik dní před porodem potyčku, samce ihned z klece odstraňte. Pokud totiž bude matka stresována, může potratit! Samec se ji totiž snaží nakrýt, protože je to šance kdy je vulva otevřená. Samec se proto bezprostředně před třetím porodem musí odstranit po dobu kdy má samice vulvu otevřenou z klece, aby ji nemohl opět nakrýt, což pro samici není zdravé, aby rodila stále po sobě po 3 měsících a vlastně byla neustále březí. Samce vracíme až po tom co samice mláďata odchová. Mohl by totiž mláďata napadnout pokud u porodu nebyl a mláďata jsou pro něj tedy cizí. Pokud je to pro pár již několikátý porod tak se většinou již oba dva pamatují dle pachu a seznámí se znovu téměř okamžitě. Tedy odpadá opětovné seznamování. Nemusíte se bát, že by už mláďátka znovu nebyla. Za dalších 30 - 40 dní bude mít samička opět říji a je tedy možné, že do 5 měsíců budou miminka znovu. Pauza mezi porody by tedy měla být kolem 5 měsíců a více. Snažíme se vybírat páry tak, aby se nemuseli samci u samice měnit. Samice má ráda svého samce a s tím chce také být. Samice zvyklá najednoho samce může hůře přijímat cizího. Samozřejmě pokud soužití není vhodné, pak je potřeba pár rozdělit. Znovu seznamujeme nejdříve po několika týdnech až si samička na samce alespoň trochu odvykne. 

autor článku:

Betty Veselá

Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna

bývalá předsedkyně Českého činčilího klubu