Koupání v písku, venčení a mazlení

Koupání

Činčila se nesmí koupat ve vodě. Voda by činčilce zničila její hustý kožíšek a navíc by mohla nachladnout, onemocnět nebo i zemřít. Činčilky na koupání používají písek stejně jako spousta dalších zvířat. Písek totiž odmašťuje srst a zároveň ji čistí od nečistot a vypadané srsti.

Na rozdíl od morčete nebo králíka činčily písek vyloženě milují. Pro činčily je koupání v písku důležité, protože si tím udržují čistotu, hustotu srsti a také její lesk. Koupání v písku taktéž chrání proti zákeřné plísni (činčilce vypadává srst a je holá až na kůži). Používá se písek kupovaný, protože je na rozdíl od klasického žlutého stavebního písku desinfikovaný, čistý a nezabarví kožíšek do žluta.

Klasické levné bílé jemné i hrubé písky prodávané pro činčily (Avicentra, Apetit, Lolo, Granum, Fopeli, atd.) nemají tak doborou odmašťovací schopnost, činčilky po něm mají rýhy v srsti a srst sama o sobě vypadá mastnější. Činčily se v nich sice koupou, ale srst mají po nich nepěknou. Proto je chovatelé vůbec nedoporučují.

Kvalitní písek pro činčily

Písek pro činčilky se nazývá Sepiolit a měl by být hrubší a šedobéžové barvy, protože ten perfektně odmašťuje srst a činčilky jsou po něm prostě nádherné. Písekje sice dražší, ale stojí za to jej používat. Již po týdnu používání se srst krásně odmastí, zhustí se, leskne se a je kompaktní bez rýh, protože je zdravá. Do ČR se tento písek dováží se Španělska od firmy Tolsa se jménem Sepiolita. Přímý dovozce tohoto písku do ČR je pan Nogol z Ostravy, který písek prodává jak v originál 20kg balení nebo jej i rozvažuje na menší balení. Jeho webové stránky jsou zde: https://www.domacizviratko.cz/koupaci-pisek-pro-cincily/ . V Brně se dá koupit písek jak v celém balení tak i rozvažovaný v kamenném obchodě Krmítko.

Co je Sepiolit? Sepiolit je vláknitý, přírodní, hydratovaný, jílový, vlhko pohlcující křemičitan hořečnatý. Používá se také do pískových hasících přístrojů, protože je resistentní k ohni.

Sepiolita se prodává v obchodech i na internetu také pod jinými značkami v malých baleních:

Witte Molen, Versele laga, JR-Farm, Vitakraft, Beaphar, Supreme, Cunipic atd.

Prachový písek

Vůbec nejlepší jsou pro činčily prachové písky (Blue cloud dust, Blue dust, Owbow Poof). Činčila se totiž v přírodě koupe v sopečném a dalším prachu, který odmašťuje nejlépe ze všech prodávaných písků. Hůře se shání a je také dražší než Sepiolita, ale pro činčilky je to nejpřírodnější očišťovadlo vůbec.

S nekvalitním pískem nebo bez koupání bude vaše činčilka mít mastnou a nepěknou srst, která jí bude vypadávat:

Koupelny

Jako nádobu na písek můžete použít malé akvárium nebo skleněnou kouli, popř. 5 litrovou láhev (ale položenou na délku), hliněné (keramické) či nerezové mísy - gastro nádoby (pro zvířata jsou mnohem dražší jak ty pro lidi) nebo různě prodávané plastové koupelny či mísy. Plastové ale doporučujeme pouze na koupání při výběhu, jinak budou činčily plast okusovat. Ostatní můžeme nechávat i běžně v kleci.

Činčilka při koupání vyhazuje písek z nádoby, takže je nejlepší aby měla koupelna vysoké kónické stěny. V průhledných nádobách vidíte činčilku při koupání, což je velice zábavné a roztomilé. Navíc sklo je odolné vůči plísním. Koupelny mohou být neustále k dispozici v kleci nebo necháváme činčilky koupat při venčení v bytě. Neubráníte se bobečkům v písku a někdy mohou činčilky v písku i močit. Můžete tedy část písku přesít, pokud není zcela znečištěn přes síto, nebo vybrat jen hrudky. Písek by měl být pro činčilku vždy čistý a bez zápachu. Činčilka se totiž v několikrát použitém písku již nekoupe. Tak také poznáte, že se má písek vyměnit.

Koupání v písku:

Koupání v prachovém písku:

Miminka se koupou od malička. Proto pokud jste si vzali mládě, které se neumí koupat, nejspíš nebylo z dobrého chovu, protože písek nejspíš nedostávali ani rodiče:

Venčení

Činčila se venčí po bytě sama, ale musíme ji ve výběhu hlídat. Nejdříve odklidíme věci, které nechceme aby s nimi činčila přišla do styku jako jsou drahé věci na poličkách, kabely, jedovaté květiny atd. Pak zabezpečíme úniky. Zavřeme dveře, zacpeme díry (prknem, dekou, polštáři atp.) díry, které vedou za či pod skříň kam se nedostaneme a kam by se činčilka mohla schovat. Pro pobavení činčilek vezmeme zalepené kartonové krabice, vyřežeme do nich otvory a položíme na zem. Činčilky se do nich budou schovávat nebo jimi probíhat či je okusovat. Můžeme použít i jiné zábavné hračky jako jsou všemožné dřevěné hračky, míče či hračky pro papoušky nebo kočky. Činčily velice rády skáčou i po kočičích odpočívadlech (škrabadlech). Pak už jen otevřeme klec a čekáme co bude činčilka vymýšlet. Pokud má činčilka klec moc vysoko a bojíte se, že by mohla spadnout a ublížit si, tak ji opatrně vytáhněte na rukách z klece. Žádné tahání násilím za nějakou část těla a už vůbec ne za srst, kterou by činčilka pustila a zůstala by jí holá kůže, která by dlouho zarůstala. Pokud je činčilka ochočená, sama si potom leze na ruce když se bude chtít venčit.

Činčilkám můžeme vytvořit k venčení prolézačkové domečky a tunely kde se mohou vyřádit.

Činčilky bychom neměli venčit venku na trávě. Pro činčilky je nebezpečné sníst trávu na kterou se venčí jiná domácí zvířata a navíc by z většího množství mohly začít průjmovat. Také by mohly někam utéct a už se nevrátit. A i když vaše domácí zvířata činčilce neublíží, je možné že zrovna sousedovic kočka nacházející se navaší zahradě vaší činčilce ublíží. Na činčilky nepoužíváme postroje! Jsou pro jejich lehkou kostru životu nebezpečné a můžou jim při zatáhnutí zlomit kosti.

Krásná ukázka venčení činčilky, která se nebojí vlézt si zpět do své klece:

Venčení ve výběhu u klece:

Mazlení

Činčily byly původně velice plachá zvířata. To proto, že byla domestikována mnohem později než třeba králíci nebo morčata. Využívala se na srst a ne na jídlo a proto se chovala pouze na farmách. Postupně se z farem činčila dostala do domácností jako mazlíček už proto, že vypadá jako by byla plyšová. Lidé si je braly velice malé (ve 2 měsících, kdy ještě sají mléko a při odloučení od matky jsou velice stresované, že mohou až onemocnět) proto, aby si je mohli alespoň trochu ochočit. Než se ale generacemi u činčilek povaha zklidnila, často na své majitele prskaly, čůraly (obrana proti predátorům - stříknutí moči do očí a úprk) nebo i kousaly. U toho hodně pouštěly srst ze strachu (další obrana proti predátorům).

Dnes už jsou mláďátka braná od chovatelů vymazlená. U činčil a morčat je výhoda, že se mláďata rodí již dorostlá a nemusí se dovyvíjet v hnízdě. Od narození tedy jsou osrstěná, mají pigment, vidí, slyší a chodí. Jsou tedy připravená ihned následovat svou matku. Činčily již druhý den po narození dokážou vyšplhat po větvi na první poličku. Matka, pokud je taktéž od mala mazlena a člověka se tedy nebojí nebrání před chovatelem mláďátka a tak je chovatel může mazlit hned od narození. Proto jsou mláďátka od chovatele hodná, vymazlená a tedy zvyklá na braní do rukou. Nejsou ustrašená, ale zvídavá a berou si z ruky pamlsky. Mláďátka se dnes dávají do nových domovů ve 3 měsících, kdy již mají přeučené všechny činčilí zvyky od rodičů a jsou dost silné na to odejít do nového domova.

Pokud je mláďátko vymazlené, rádo se nechá drbat i položené na zádech:

Často se lidi ptají jestli činčily koušou. Ano koušou. Jsou to hlodavci a neznám člověka, kterého by jeho zvíře alespoň jednou nekouslo. Činčily většinu materiálů testují a ochutnávají zubama a proto musíme počítat s tím, že i ruce budou chtít ochutnat a otestovat. Občas se také netrefí a místo do pamlsku kousnou do prstu. Nic z toho ale není mysleno ve zlém a tak bychom se na činčilku neměli proto zlobit. Spíš by se lidi měli ptát jestli jsou činčilky ochočené. Ano, od dobrého chovatele jsou ochočené a pak samozřejmě neútočí zubama.

Co dělat když činčilka útočí a ze strachu kouše, prská, čůrá nebo utíká a nedá se chytit?

I v dnešní době můžeme získat bojácnou činčilku. Bohužel někteří nedobří chovatelé svoje mláďata popř. dospělé nemazlí a chovají je jen na peníze. činčilka co nebyla od mala brána do rukou je přirozeně bázlivá a ochočování trvá velice dlouho. Klidně i dlouhé týdny či měsíce. S bojácnou činčilkou je to jako s cizím papouškem. Jsou jako malé děti, které si myslí, že člověk jde k nim jen proto, aby jim ublížil. Proto ze strachu útočí a snaží se schovat. Je důležité nejdříve k činčilce získat důvěru. Ideální je začít tak, že činčilce dáváme ke krmení pouze seno a granule. Žádné pamlsky. Ty si necháváme na dobu ochočování. Každý den tedy sedneme ke kleci (činčilky se bojí stínu stojící osoby - ve zvířecí říši je to bojový postoj), natáhneme ruku plnou pamlsků a nehybně sedíme a čekáme až činčilka přijde sama a vezme si pamlsky. Můžeme ji volat jménem nebo na ni mluvit. Takto to zkoušíte několik dní dokud činčilka nevleze sama na ruku. Je to pomalý proces, ale nakonec se činčilka přestane bát. Pochopí tak, že ruka dává dobré věci a ne špatné a pachu člověka se nemusí bát.

Video ukazující jak se takto činčilka naučila chodit na ruku:

Příklad jak krásně na ruku chodí ochočené činčilky od mláďete:

Pokud činčilka k ruce vůbec nechce jít a pamlsků si nevšímá, nezbývá než vzít zimní rukavice (pokud kouše) a chytit ji v kleci nejlépe rychle tak, aby ji člověk zbytečně po kleci nehonil a tak ji nestresoval. Na to jsou dobré klece s velkými otvíracími dvířky, protože jednou rukou malými dvířky činčilku v kleci prostě nechytíme. Vezme činčilku do náručí a snažíme se ji hladit a mazlit každý den alespoň chvíli, aby činčilka pochopila, že ruka nedělá nic zlého, ale spíš příjemného. Pokud činčilka píska, vrátíme ji raděj do klece. Pokud sedí nehnutě, je trochu ve stresu, ale hlazením ji můžeme uklidnit. Zkoušíme taktéž dávat z ruky pamlsky. Jakmile si je začne brát, je to na dobré cestě k ochočení. Ochočená činčilka má uši vzpřímené, dělá pomalejší pohyby a kouká se do stran kde co je a nechá se v klidu hladit. Pokud ji pustíme po místnosti, je zvědavá, přiběhne k nám a skáče po nás.

autor článku:

Betty Veselá

Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna

bývalá předsedkyně Českého činčilího klubu