Jak poznat chovnou činčilu

Jak poznat chovnou činčilu - základem je Standard grey

Nejkvalitnější ze všech činčil je přírodní šedá neboli Standard grey. Je to nejčastěji chovaná barva a čím je kvalitnější, tím je více ceněná. Pokud chceme u činčil získat kvalitní barevnou mutaci, musíme ji spojit s kvalitní činčilou standardní šedé tedy přírodní barvy. Dobří chovatelé říkají, že bez kvalitních standarních činčil nejde chovat, protože kvalitní standardní činčila je základem chovu. Samozřejmě se můžou narodit pěkná mláďata i při křížení pouze barevných mutací. Musí být ale oba rodiče kvalitní. Často se ovšem rodí menší a méně kvalitní mláďata. Výběr chovných zvířat z potomků je potom samozřejmě užší. Proto se většinou pro kvalitní barevná mláďata využívají k barevným činčilám hlavně standardi - nosiči genů pro barevné mutace. Chov se tím "spravuje, vylepšuje". Chovnou činčilu poznáme hlavně díky fenotypu, tedy vzezření zvenku.

Zde velmi kvalitní klasický standard z chovu Bowensových (USA):

Zde jeden z nejkvalitnějších a nejtmavších standardů z chovu Marka Millera z USA:

Hlavní znaky kvalitní činčily

+ Na prvním místě je samozřejmě zdraví! V chovu nikdy nepoužíváme činčily, které mají problémy se zuby, nebo se srdcem a to ani jejich potomky, protože tyto nemoci jsou dědičné. Nikdy neodchováváme mláďata s nemocnými zvířaty. Zvířata využívaná v chovu pravidelně vážíme a sledujeme. Zdravá činčila má čistý nos, čisté uši, čisté nohy, nemá mokrou srst nikde po těle, má lesklé oči a je aktivní. Činčila, která je podezřele nepohyblivá, má matné oči a nebere si pamlsky může být velmi vážně nemocná.

+ dále je velikost. Malá a hubená zvířata nepoužíváme k chovu. Chovná činčila by měla vážit u samce min. 500g, u samice min 550g. Pro chov je ale mnohem lepší, aby zvířata měla kolem 650g a měla tak i silnější mláďata. Váhy nad 750g nejsou dobré do chovu jelikož činčily s vyšími váhami mají pak problémy zabřeznout.

+ dále je tělesná forma. Činčila by měla vypadat kulatě jak po těle tak na hlavě. V Americe se říká, že by měla mít tělo do tvaru čtverce tedy čtverečná angl. Blocky. Na obrázku vidíme, že pokud se podíváme na činčilu zeshora, ramena kvalitní činčily jsou stejně široká jako pánev a tvoří tím pomyslný čtverec.

Malé činčily, činčily s nesouměrným tělem a činčily s dlouhou lebkou se nevyužívají v chovu. Často bývají totiž nekvalitní se špatnou srstí, kostrou, s problémy se zuby a s porody. Poslední dobou se také objevují činčily s příliš krátkým nosem či ušima což později způsobuje vady chrupu a sluchu. Jak poznat činčilu se správně rostlou lebkou napoví obrázek:

+ dále je hustost srsti a textura. Srst by měla být co nejhustší. Hustou srst poznáme tak, že při rozfouknutí srsti není vidět kůže jak je vidět dole na obrázku vlevo a i po tom by se měla vrátit zpět a nezůstat slehlá. Textura je rozdíl mezi jemností nebo hrubostí srsti. Srst by měla mířit vzhůru a tvořit pravidelný vzorek. Jakákoliv různobarevnost v srsti je textura. Čím plyšověji srst vypadá, tím je kvalitnější. Čím kvalitnější je srst, tím zdravější je zvíře.

+ v chovu využíváme pouze klidná, vyrovnaná a nekousavá zvířata, protože se dědí i charakter zvířete. Některé nervózní činčily, co žijí ve stresu si často začnou vykusovat srst což je bráno jako choroba nevhodná do chovu..

Další znaky kvalitní činčily

+ kvalitní činčila nemá propadlý krk a sedlovitá záda. Čím je krk souběžnější s tělem, tím je kvalitnější. Záda by měla být klenutá - kulatá, ale ne sedlovitá (špidlatá).

+ kvalitní činčila by měla mít široké tváře (jako Garfield) Neměly by být propadlé.

+ kvalitní činčila by měla mít menší kulatá ouška v dobré vzdálenosti od sebe. Uši nesmí trčet od těla a být moc dlouhé, moc krátké a ani blízko u sebe.

+ kvalitní činčila by měla mít oči tak akorát daleko od sebe a tak akorát velké.

+ kvalitní činčila s bílým břichem by měla mít břicho čistě bílé bez jakýchkoliv nečistot či zažloutnutí a měla by ho mít ostře ohraničené. Nemělo by být v přechodu rozpité.

+ kvalitní činčila by neměla mít v srsti rýhování, ani by neměly být přerostlé ostny v srsti (podpůrná srst).

+ kvalitní činčila by měla mít tak akorát dlouhý ocas a nejlépe velmi hustý, neokousaný.

+ kvalitní činčila by neměla být tučná. Tučné činčilky poznáme dle faldů za packami a na čele. Maximum by u činčil mělo být 850g.

Příklady zvířat nevhodných k chovu:

- zvířata nevhodná do chovu se dají poznat na první pohled. Jsou drobná, hubená, nemají lesklé oči, mají velmi mastnou a nepevnou srst, mají nesouměrnou kostru, často dlouhou lebku a velmi dlouhé uši. Je viditelný hrb na zádech, kterému se říká kozí hřbet nebo kytara. Barva je většinou nesouměrná, často nelze ani poznat mutaci. Chovat s takovými zvířaty se nevyplácí. Samičky potrácejí, zmírají u porodu, mláďata zmírají při porodu a odchovaní mladí nežijí tak dlouho jako kvalitnější činčilky. Chovatel, který odchovává běžně takovéto činčily není dobrý chovatel. Často svoje činčily špatně krmí, naprosto se nevyzná v mutacích a mláďat se snaží zbavit ihned co se přestanou kojit, což je ve 2 měsících. Ceny takovýchto činčil bývají poloviční, ale najdou se i chovatelé, kteří chtějí na mladých vydělat a prodávají je dráž i když jsou třeba i nemocní.

činčila s nemocným okem:

činčilka postižená vykusováním vlastní srsti:

nekvalitní narezlá ebony, která má být krásně černá:

Hubená nejspíše nemocná činčila:

Tučná činčila :

Obézním činčilám, které váží mezi 900g - 1kg vyrazí tuk na krku a temeni

Příklady zvířat vhodných k chovu a na výstavy

- zvířata vhodná k chovu jsou pěkná již na první pohled. Mají hezký tvar těla, pěknou hlavu, vypadají zdravě a čile a mají pěknou a souměrnou srst. Chovatel se o ně pečlivě stará, krmí je kvalitním krmivem a to až do 3. měsíce kdy jsou činčilky k odběru a plně připravené jít do nového domova. Často jsou to potomci kvalitních činčil z importu a proto také mají činčilky od chovatele vyšší cenu.

Příklad činčil vysoké kvality ceněné chovateli

- činčily vysoké kvality se dají sehnat pouze u těch nejlepších chovatelů. Tito chovatelé díky usilovné práci spojováním vhodných párů zdokonalili tělo činčilky tak, že jsou už na pohled nádherné. Mají tu nejkvalitnější srst hustou tak, že je na dotek jako prachové peří. Tyto činčily mají mnohem vyšší cenu a jsou považovány za luxusní mazlíčky.

Doufám, že tímto článkem pomohu začínajícím chovatelům ke správnému rozhodnutí jakým směrem se v chovu vydají a s jakými zvířaty začnou chovat. Pokud jste již pořídili činčilu nevhodnou k chovu nezoufejte a hlavně ji k chovu nenuťte i když stála více peněz. Nechte si ji na mazlíčka, nebo ji darujte někomu kdo bude za menší činčilku rád a pořiďte si na chov kvalitnější činčilku. Pokud se ve vrhu nerodí mláďata vhodná k chovu, je potřeba pár rozdělit a spojit s jinými činčilami. Odměnou vám budou zdravá, silná a krásná mláďata a spokojené činčilky. Vždy mějte na mysli, že kvalita je víc než kvantita. Že za kvalitní pár mláďat utržíte více jako za několik nekvalitních. S kvalitními činčilami se dostaví i uznání od ostatních chovatelů a také od nových majitelů mláďat.

autor článku:

Betty Veselá

Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna

bývalá předsedkyně Českého činčilího klubu