zdroj: Marcia Morris

Rod činčila (chinchilla) je řazen mezi 

řád hlodavce, čeleď činčilovití.

V Jižní Americe kromě rodu chinchilla najdeme také největší z čeledi činčilovitých tzv. Planinovou Viskaču (lagostomus maximus) (fotka vlevo) vážící až 9kg a druhou největší tzv. Horskou Viskaču (lagidium viscacia) (fotka vpravo) vážící 3kg. Obě žijí běžně volně v přírodě. Horská Viskača je často focená turisty, protože jich v Jižní Americe žije mnoho oproti menším činčilám. Nemá tak hustý kožich a proto nebyla zkrz to masově lovena na kožku.

zdroj: Sebastian Saiter

zdroj: Nicolas Lagos

zdroj: Luis Ortega

1) činčila krátkoocasá

(chinchilla brevicaudata) 

tato činčila je celkově menší, světlejší (šedá barva je více do béžova), má kulatější hlavu a nápadně kratší uši a také ocas (do 15cm). V zajetí se tento druh nechová pro jeho nižší potenciál k chovu. V přírodě jsou dvě menší skupiny těchto činčil v oblasti Antofagasta a Atacama (zapsáno 2014). V říjnu 2020 byl připravován projekt těžiště zlaté rudy v Chile, kde byla nalezena kolonie těchto činčil čítající 25 jedinců. Činčily se musely přestěhovat o 2 a půl míle dál, protože jsou zákonem chráněné. Celý článek o tomto nálezu najdete zde:

https://undark.org/2020/10/12/chinchillas-and-the-gold-mine/

zdroj: Luis Ortega

zdroj: Nicolas Lagos

zdroj: Waldo Canto

zdroj: Dieter Butow

2) činčila dlouhoocasá - jihoamerická

 (chinchilla lanigera) 

je právě činčila v našich v domácnostech a také v domácnostech po celém světě. Rozšířila se z kožešinových farem v USA a následně i z farem v jiných zemích. V r. 1996 se nalezlo 42 kolonií těchto činčil (5350 ks) v jejich původní domovině kdy jedna kolonie čítá kolem 15 - 150 kusů. Přibližně polovina této populace nyní žije v rezervaci Las Chinchillas National Reserve. Dohromady se v přírodě vyskytuje kolem 10 tis. kusů činčil. Tato činčila má delší stavbu těla, delší hlavu i uši a velmi dlouhý ocas (až 20cm). Viditelné jé oddělené bílé břicho kde chybí závoj neboli černý konec chlupu. Chov činčil dlouhoocasých se nejdříve rozšířil zejména kvůli kožešině, ale nyní jsou činčily chovány také v domácnostech jako mazlíčci.

zdroj: National Forest Corporation

zdroj: vetkkulovechinchilla

Kvůli masovému odlovu činčil na výrobu velmi teplých kožichů díky jejich nejhustší srsti na světě a tím velmi ceněné (na jeden kožich připadne až 100 kožek a cena kožichu bývá 100 - 300 tis. Kč) byla činčila ve své domovině téměř vyhubena. V Chile je nyní činčila chráněna a to již od r. 1929 a zkrz to zde byla vybudována Národní rezervace činčil (Las Chinchillas National Reserve). Existují i spolky na vrácení populace činčil zpět do přírody, ale vzhledem k choulostivosti činčil to jde velice pomalu. 

Dle této mapky je dobře vidět jak moc lidé činčilu ve své domovině vyhubili kvůli kožešině.

zdroj: repositorio.uchile.cl

zdroj: Salix/Wiki

vysvětlivky:

== rovné proužky - území, kde žila původně činčila Brevicaudata

.... tečky - nynější území, kde žije činčila Brevicaudata

///  šikmé proužky - území, kde žila původně činčila Lanigera

█  černé pole - nynější území, kde žije činčila Lanigera

Na tomto obrázku je znázorněno v jaké nadmořské výšce a v jakém prostředí žily původně činčily Brevicaudata a činčila Lanigera. 

zdroj: Salix/Wiki

zdroj: whimsysmenagerie.com

zdroj: blauerlupo.jimdofree.com

Potrava v přírodě :

Činčily jsou výhradně býložravé. Ve volné přírodě je jejich strava velmi sporá, dietní a skládá se převážně z tvrdých suchých travin, suchých listů, ostnatých keřů, kořenů sukulentních rostlin (hlavně opuncií), plodů, semen a dalších kořínků. Dohromady je to asi 50 druhů rostlin.

Příkladem dřevnaté rostliny která se našla v jejich příbytku v Chile je Bridgesia incisifolia (španělsky Rumpiato - vpravo). Patří mezi mýdelníkovité dřeviny. Mezi tyto dřeviny patří například Lichi. Mýdelníkovité rostliny jsou pověstné chutí plodů, které mají saponiny. Činčily jedí hlavně výtečná semena, ale i ostatní části rostliny. U nás jsou náhradou větvě z ovocných stromů a sušené bylinky.

zdoj: chinchilla-scientia.com

Dále se u nich našel Dřišťál Darwinův. Činčily milují v přírodě jeho již uzrálé modré plody. Listy jsou pichlavé. U nás se dá také již zakoupit sušený. Náhradou pro činčily  je u nás i šípek neboli suchý plod divoké růže a kustovnice čínská.

Dřišťál Darwinův se dá pěstovat i u nás. Je stále zelený a mrazuvzdorných pro naše venkovní podmínky. Pochází z Chile a Argentiny a byl poprvé objeven Charlesem Darwinem v roce 1835. V polovině jara vykvétají oranžové květy v dlouhých hroznech. Na podzim se tvoří tmavě modré plody, po kterých se ptáci mohou utlouct. Plody jsou jedlé i pro člověka, ale nejsou moc chutné. Na větvích jsou pichlavé trny. Dřišťál potřebuje odvodněnou zem. Nepotřebuje hnojit. Nejlépe poroste na plném slunci či v mírném polostínu. Je mrazuvzdorný do cca -24°C. Vysoký 1-2 metry. Plody jsou bohaté na vitamín C a kys.citronovou.

Další byl sukulent typu bromelie (Puya berteroniana). Činčily jedí šťavnatou dužinu. U nás je náhradou sušené jablko.

Puyu můžeme pěstovat i u nás. Na rostlince vyrostlé ze semen po 5ti letech vyroste obří růžice s nádhernými modrými květy. Rychlejší je ale zasadit odnož a vykvete ještě tentýž rok. Lze pěstovat ve velké zahradní nádobě s drenáží a písčitým substrátem, ale na zimu se musí uskladnit do studené místnosti skoro bez zálivky. Přes veg. období je nutná častá zálivka. Růžice po odkvětu usychá.

Jako hlavní potrava byla ale určena u činčil travina typu Nasella či Stipa (vpravo). U nás se tyto traviny pěstují jako okrasné trávy. Jako potrava u nás jim tyto trávy nahradí naše klasické traviny podávané jako seno.

Zde je krásné video z poslední domoviny divokých činčil:

zdroj: smgrowers.com

Další rostliny, kterými se činčily v přírodě živí: Proustia cinerea, Caesalpinia angulicaulis, Tropaeolum viola florum, Viola Asterias, Tropaeolum azureum, Plantago tumida, Solanum tomatillo, Tropaeolum tricolor, Pasithea coerulea, Hordeum murinum, Chuquiraga acicularis, Sisyrinchium junceum, Guitierrezia paniculata, Cassia coquimbensis, Cestrum parqui, Krameria cistoidea, Galium chilense, Oenothera dentate.

Obaz života činčil v přírodě:

zdroj: Kristy Stokes

zdroj: happychin.nl

zdroj: happychin.nl

zdroj: calisphere.org

Video z dob kdy byly kožichy z činčil v módě a reklamy vybízely k chovu na zisk:

Faremní chovy 20. století a jejich 2 klecové systémy:

zdroj: four-paws.org

Historické nákresy činčil v publikacích o jihoamerické fauně (poslední obrázek je Viskača).

zdroj: Pictorial Museum of Animated Nature

Faremní chovy jsou v produkci na kožky od r. 1923. Ve 21. století se začaly v Evropě zavírat první farmy na kožku. První farmu uzavřelo Nizozemí r. 2008, hned na to Anglie, Rakousko, Chorvatsko a Srbsko. V Česku se poslední farma uzavřela v roce 2019. Následuje uzavření i v dalších zemích. Faremní chovy stále najdeme v USA.

zdroj: arpad miler

Obrázek z ilustračních desek přírodní historie v Londýně, 1843

Text pod obrázkem vlevo: Srst činčily byla mezi námi dlouho používaná, ale o zvířeti samotném, které poskytuje tuto měkkou a nádhernou srst se toho ví velmi málo, dokud později kapitán Beechey neukázal u zoologické společnosti v Londýně jednu živou činčilu, kterou si dovezl z Jižní Ameriky. Délka těla této činčily je kolem 9 inchů a délka ocasu skoro 5. Srst je dlouhá, tenká a vlnatá, šedé barvy se světlým spodkem. Tvar hlavy připomíná králíka, oči jsou plné, černé a uši jsou široké, nahoře kulaté a dlouhé skoro stejně jako hlava. Sedí na zadní části těla a je schopna se zvednout a stát na zadních nohou. Když žere, bere si jídlo do pacek jako veverka a strká si jej do úst. Krmivo je z většiny ze zrnin a kořenů. Povaha je mírná a milá, ale nemá zájem o hru, kouše do rukou pokud se hladí. V příbytcích je velice čistotná. Tato stvoření jsou domovem v Peru a Chile a žijí v norách pod zemí. Chytají je ve velkých počtech muži se psy a jsou prodávána obchodníkům, kteří je berou sebou do Santiaga a Valparaisa odkud jsou exportována.